Cu Chi tunels, Monkey Island

Kam se dá vyrazit na výlet v Saigonu? Rozhodně za historií! Osvěžte si znalosti o vietnamské válce, protože tyto dva výlet byly zaměřeny pouze na válku.

Cu Chi tunely jsou pouze několik desítek kilometrů od Saigonu, takže se tam lze dopravit i veřejnou dopravou. Jsou to tunely vybudované během vietnamské války a jejich délka byla přibližně 200km a sahaly do hloubky několika kilometrů.

Tento komplex tunelů soužil vietcongu pro boj proti američanům. Osobně nechápu, jak v těch tunelech mohli vydržet, je tam šílené horko a  málo místa. Obzvlášť pokud máte více jak 150cm a 50 kilo :D

Jediné co mi trochu vadilo bylo vstupné, bohužel pro cizince je vstupné 90k a pro vietnamce jen 20k - a to jsem měla průvodce ve vietnamštině :)

Další zastávka je skvělé War museum přímo v centru Saigonu. Je to spíše expozice fotek z války, ale jsou fakt ohromující. Hlavně fotky deformovaných lidí poté co američané používali chemické zbraně. Já jsem nebyla schopná ani ty fotky vyfotit. Možná, až tam půjdu podruhé, tak některé vyfotím a publikuju. Ale vážně tohle muzeum stojí za návštěvu.
No a samozřejmě venku před muzeem jsou americké letouny a tanky používané ve vietnamské válce.

Palác nezávislosti v Saigonu

Monkey Island - ostrov kousek od Saigonu, takže taky stačí jet mhd a trajektem. Je to rezervace, kde rostou mangrove (stromy - viz fotky) a žijou tam opice, které jsou už tak zvyklé na turisty, že vám ukradnou vše co si nehlídáte. Také tam chovají několik krokodýlů. Procházka mangrove lesem byla kouzelná a poté jsme se přesunuli na pláž, ale voda tam je fakt špinavá, takže koupat se fakt nejde :D

Obří vážky

S.E.P. Project

Svoji dobrovolnickou stáž jsem si vybrala z nabídky organizace AIESEC, chtěla jsem se podívat do jihovýchodní Asie a zároveň jsem ve svém projektu nechtěla mít jen malé děti.

Nakonec tedy pro mě byla jasná volba Vietnam, kde mě zaujal projekt S.E.P., který je o sexuální výchově. Byla jsem nadšená, protože mi přišlo, že díky tomuto projektu přinesu místním více užitku než pouhým učením angličtiny, že tam je jakási přidaná hodnota v osvětě mladých lidí ve Vietnamu.

Jelikož tato organizace je vedená studenty a i dobrovolnické projekty jsou organizovány studenty, nemůže být vše perfektní. Tudíž napíšu, jaká jsem měla očekávání a jaká je realita.

Myslela jsem si, že mým cílovým publikem budou především vysokoškoláci a případně středoškoláci a my jim budeme přednášet o tématech jako bezpečný sex, potraty, nemoci apod.. Nicméně realita je taková, že máme pouze středoškoláky (tady je jiný systém, takže děti v rozmezí 12-18 let) a často máme téma puberta, komunikační dovednosti apod. Je to chyba organizátorů projektu, že nedokáží těm školám jasně prodat naše témata. Naštěstí na některých školách jsou velmi otevření, takže můžeme rozdávat kondomy, mluvíme s dětma o problematice gayů a lesbiček, o sexuálně přenosných nemocech. Aspoň někdy mám tedy pocit, že má naše práce smysl :)


Přes týden máme několik přednášek na školách, většinou každý den jednu a o víkendu chodíme do místních charit pro děti narozené s HIV. Učíme je základy angličtiny a s těmi nejmladšími si jenom hrajeme. Celkově nám všechna práce zabere hodně času, protože se pokaždé musíme připravovat na prezentace a hlavně cesta autobusem do škol zabere vždy více jak hodinu. Většinou vstávám v 6 ráno a vracím se po 8 večer domů. Naštěstí si to brzy vynahradím cestováním :) Většina dětí ve školách je velmi zvídavá, takže pokud mají dobrou angičtinu, ptají se nás na otázky přímo, pokud používáme tlumočníka tak nám píšou dotazy na papírky a my je poté zodpovídáme. Některé děti mají radost, že si s námi mohou procvičit i angličtinu. Ale upřímně, když jsme na škole, kde máme více jak 100 studentů v posluchárně a oni moc neumí anglicky, je velmi těžké udržet jejich pozornost, hlavně když nemáme příliš zajímavé téma pro ně.

Asi největší úspěch se sexuální osvětou ale mám u mojí hostitelky Phuong - studentky univerzity, a jejích kamarádů. Zjistila jsem tak, že ani když jsou starší a na univerzitě, tak toho moc neví. Takže aspoň jim jsem předala hodně informací a zodpověděla otázky, na které se vždycky styděli zeptat. Většina vietnamců je totiž hodně stydlivá a bohužel ani v rodině se mnoho informací o svém těle a dospívání nedozví. Dokonce jsem byla překvapená, když prvně v životě viděli kondom, který jsem jim přinesla od nás z projektu. Je tedy zde hodně co zlepšovat, jelikož Vietnam se řadí na 5. příčku v počtu potratů na světě a přímo v Saigonu je větší počet potratů než narozených dětí...

Bydlím tedy v baráku se studentkou, její rodina žije v Da Latu, takže mám vlastní pokoj s vlastní koupelnou, klimatizaci, internet a velmi čisto. Sice spím na zemi na takové rohoži/matraci, ale už jsem si zvykla :) Někteří stážisti si platí hostel - většinou mají pokoj bez okna a platí kolem 200 dolarů/měsíc. Zbytek stážistů, kteří bydlí u rodin sice mají i jídlo s rodinou, ale zase třeba nemají internet, nebo mají doma šváby. Myslím, že jsem měla velké štěstí, že bydlím tady :) do centra to mám autobusem kolem 25 minut, Phuong mě často vozí po městě na motorce a pomáhá mi se vším.

 

Welcome to Saigon!

Rozhodla jsem se strávit 2 měsíce svého života ve Vietnamu. Využila jsem možnosti studentské organizace AIESEC vyjet na zahraniční stáž a tak jsem si vybrala Vietnam a projekt S.E.P. jehož cílem je zvýšit znalosti místních studentů středních škol o bezpečném sexu a dospívání.

Ráda bych se podělila o pár (pro mě) důležitých informací, které je fajn vědět před příjezdem a na co se připravit.

1. VÍZA
Ano. Občané ČR potřebují vízum pro pobyt ve Vietnamu. Já jsem využila online vízum (http://vietnam-visa.com), kde jsem si objednala vízum, dostala jsem Visa approval letter a s tím mi poté na letišti bez problému dali razítko do pasu. Ideální je mít s sebou americké dolary na zaplacení víza. Já mám vícevstupové vízum na 3 měsíce, platila jsem 95 dolarů.

2.MĚNA
Americké dolaray se hodí pouze na letišti (a možná v hotelech - to nevím, bydlím s místní rodinou). Potřebujete si tedy vyměnit nebo vybrat z bankomatu vietnamské dongy. Já používám automaty a vždy vše bez problému. Směnný kurz je cca 1 CZK = 1000 VND, takže přepočet je pro nás velmi snadný. Stala jsem tedy ve Vietnamu milionářem :)

3.DOPRAVA
Po Saigonu (Ho Chi Minhovo město) je celkem slušná veřejná doprava - autobusy. Chce to jen najít si čísla autobusů, trasy a zastávky, kde potřebujete vystoupit. Každá cesta stojí 5000-6000 VND (dále budu používat pouze 5k jako označení tisíce), takže je to celkem levné. Občas mi i uznají studenstkou slevu, takže platím pouze 2k. Je to celkem sranda jezdit autobusem jako jediný cizinec, všichni na vás zírají a většinou si někdo s vámi chce procvičit angličtinu :)
Jinak samozřejmě můžete využít služeb taxíků - cena se pohybuje většinou kolem 12k jako nástupní tarif a poté 16k za kilometr, takže pokud jedete ve více lidech, vyjde taxi opravdu levně. Neoficiální taxi služba funguje i na motorkách - prostě se rozhlédnete a když na chodníku stojí muž s motorkou a má dvě helmy, tak vás určitě odveze kam potřebujete. Akorát musíte smlouvat cenu, já většinou když jedu cca 20min platím 30k. A pozor, vždy mějte přesnou částku, na které se domluvíte. Pokud nemáte drobné, on vám nerozmění a budete tedy nuceni zaplatit víc než jste se dohodli.
I přes šílenou dopravu v Saigonu jsem zatím neviděla žádnou bouračku, ulice jdou přejít i v největší špičce - prostě máváte a jdete :) všichni zde jezdí na naše poměry velmi pomalu, max 30km/h, takže se není čeho bát.

4.CENY
Ceny ve Vietnamu jsou pro nás velmi příznivé, naprostá většina věcí je hodně levná. Jen si musíte zjistit opravdovou cenu zboží a potom jí usmlouvat. Například čerstvý kokos na pití stojí kolem 10k, ale prodejce po vás může chtít i 100k, takže prostě smlouvat na ulici :) V obchodech  a supermarketech jsou ceny samozřejmě dané, tam se nesmlouvá.
Bohužel ale na turistických atrakcí bývá jiné vstupné pro cizince a jiné pro vietnamce, s tím se musíme smířit, že nás tu všichni považují za boháče a chtějí na nás vydělat.
Velkou láhev vody nekupujte za více než 10k a třeba Ca Phe Sua Da - ledové kafe s mlékem na ulici nekupujte za více než 15k (pokud už neumíráte touhou po kafi). Je docela sranda snažit se sehnat běžné věci za co nejnižší cenu, máme v tom soutěž s ostaními stážistami.

5.JÍDLO
O jídle později plánuji napsat samotný článek, takže jen stručně.
Podle mého názoru je jídlo na ulici nejlepší! Sice se určitě všude dočtete, jak nic jíst nemáte kvůli špíně atd, ale já myslím, že tady se hygienické návyky nijak nedodržují ani v restauracích, takže bych se toho nebála. Už jsem tady téměř měsíc a pořád žiju :) nejoblíbenější oběd máme se stážisty rýži s masem nebo polévku s nudlemi. Oboje vždy za 25k a jsem přejedená až do večera. Dále taky mohu doporučit Banh Mi - francouzská bageta (ano, díky francouské okupaci). Dají do ní na co si ukážete - zeleninu s masem, nebo mé oblíbené se smaženým vajíčkem.
Samožřejmě ve velkých městech je i západní fast food (Mc, KFC, Burger King, Pizza Hut), ale pokud máte chuť na fast food určitě bude lepší a i cenově výhodnější Lotteria. Zmrzka za 3k :)
Já jsem velký milovník ovoce a přijela jsem v sezóně mango steenu, mého oblíbeného ovoce, takže si každý den dopřávám porce čerstvého, zralého a levného ovoce, které ani v Evropě neznáme.

Poslední věc k jídlu, která mě překvapila - jako zeleninu tady používají i listy. Prostě listy ze stromů, rostlin apod. Překvapivě se to jíst i dá, v rolkách, polívkách. Trochu culture shock.

6.CESTOVÁNÍ
Rozhodně by byla škoda zůstavat celou dobu na jednom místě ve Vietnamu, je třeba trochu cestovat, aby člověk poznal více tváří Vietnamu. Nejideálnější je asi obejít cestovní agentury, ketré naleznete v centru města - District 1. Jakmile zjistíte ceny různých agentur, můžete se rozhodnout pro tu nejlevnější, většinou totiž mají stejné programy na výlety, takže proč utrácet zbytečně víc. Rozhodně stojí za to navštívit deltu Mekongu, Cu Chi tunely, Da Lat, Nha Trang nebo Mui Ne (případně Vung Tau) a další místa na severu Vietnamu. Doplním až navštívím :)
Jinak tedy můžete vyrazit i sami, stačí si koupit jízdenku do dálkového autobudu, vlaku a nebo letadla a vyrazit na vlastní pěst. Je to celkem snadné a většina společností je spolehlivá. Hodně informací se dá dohledat i na internetu v angličtině.

7.JAZYK
Jsem trochu překvapená ze znalostí angličtiny místních lidí. Prostě jsem čekala víc. Občas narazím na studenta univerzity, který mluví dobře, ale většina lidí prostě mluví pouze vietnamsky. Vyjma tedy prodejců v centru města, kteří umí základní věci díky množství turistů. Já bydlím v Districtu 4, tedy vše musím zařizovat vietnamsky a pantomimou :)

8.POČASÍ
Období dešťů. Trvá přibližně od července do září, tedy přesně po dobu mého pobytu. Nicméně není to tak hrozné. Většina dnů je slunečno, horko a vlhko. Takže jsem neustále spocená :) Pak se najednou z ničeho nic přižene slejvák během několika vteřin a pokud se neschováte nebo nemáte pláštěnku, tak jste mokří až na kost. Ale déšť většinou trvá jen pár minut, takže stačí počkat. Ale jízda na motorce v monzunovém dešti je úžasná! pokud však máte pláštěnku, brýle, roušku, helmu a bosé nohy či žabky. V opačném případě je to horor.